Být svým vlastním pánem zní skvěle. Zároveň chce ale podnikání značnou dávku odvahy, protože když nevyděláme dost, nepokryjeme náklady. A je možné, snad i pravděpodobné, že takový měsíc dřív či později nastane. Je potřeba mít proto úspory. Co když je ale člověk mladý, úspory nemá, práci najít nemůže a stát se obchodníkem nebo vázaným zástupcem nějaké firmy je jediná možnost?

 Obchodníci a vázaní zástupci mají jedno společné  – pracují na DIČ, tudíž jsou OSVČ, takže pro pojišťovnu a pro Českou správu sociálního zabezpečení také. Musí tak za sebe platit sociální i zdravotní pojištění. Dohromady je to víc jak čtyři tisíce měsíčně. To je minimální částka, kterou si na sebe musí vydělat. A to pro čerstvé absolventy není jednoduché. Musí obvolat spoustu lidí, „navolat“ dost potenciálních klientů a pak zvládat schůzky.
 Nemusí se to zdát tak těžké, ale představte si, že jste sotva odmaturovali, máte první práci a Vaším úkolem je zavolat naprosto neznámému člověku a dostat ho na schůzku. Ze zkušenosti vím, že úspěch je, když Vám prvních pět rozklepaných telefonátů neskončí už po první větě. Spousta lidí se snaží telefonování odkládat, jak jen to jde. Klidně by vzali den za uklízečku, jen kdyby zavolala za ně. Mně se osvědčilo „vykašlat“ se na plánování telefonátu a prostě zavolat. Jakmile totiž zmáčknete zelený telefonek, není cesty zpět a hovor se stejně nikdy neodvíjí podle plánu. A když dokážete zavolat jednou, pak už to je jenom lehčí. I když je to stále nevítaná činnost. Ale v každé práci je něco, co neděláme rádi. Jde jen o to, co jsme ochotni podstoupit.

 Podnikatelé, kteří si založí vlastní firmu, nebo obchod, to mají o něco lehčí. Pořád je cílem zaujmout klienta, ale když máte obchod s atraktivním vývěsním štítem, lidi přijdou sami. A když je podnikatel vlastníkem firmy, sice musí obvolat mnoho lidí, ale většinou jsou z toho dlouhodobé spolupráce a ne „jednorázovky“.
 Být svým vlastním pánem není pro každého. Přesto je to pole, kde se dá velmi dobře uchytit.