Po schodech chodí naprostá většina z nás každý den, ať už doma, nebo v práci. Přesto, nebo právě proto, jim nevěnujeme příliš pozornosti. Tomu nepomáhá ani fakt, že jsme si za ty roky vytvořili na jejich překonávání svalovou paměť, což znamená, že na to prakticky nemusíme myslet.

Nelze se tedy divit, že si ani nevšimneme, kolik nejrůznějších druhů schodišť existuje, ať už co se týče tvaru, zpracování či materiálu. To vše ovšem má svůj účel. Pro každou maličkost existuje nějaký důvod. Avšak to neznamená, že bychom je podle jejich odlišností nemohli rozdělovat.

Asi nejběžnější dělení je na schody interiérové, tedy vnitřní, a exteriérové, tedy ty vnější. To, čím se liší především, je jasné už z názvu. Zatímco ty interiérové najdeme uvnitř budov, ty exteriérové jsou naopak venku. Proč je však nutné je takto rozlišovat?

Jednoduše proto, že oba musí odolávat jiným vlivům a mají jiné podmínky. Ty vnější se například musí vypořádat s vnějšími vlivy, jako je déšť, sníh či změny teplot, a to bez toho, že by byla ohrožena bezpečnost lidí, kteří po nich půjdou, ty vnitřní jsou zase mnohem častěji používány. Musí také odolat suchému vzduchu a zvýšené prašnosti.

Z toho samozřejmě také vyplývají rozdíly v konstrukci i použitém materiálu. Zatímco u těch vnitřních převládá beton, obvykle překrytý linem či dřevem, u těch vnějších najdeme spíše kov či kámen. Je jasné proč. Beton je levnější a zároveň dostatečně pevný, avšak snadno podléhá vodní erozi a nesnáší dobře změny teplot.

Kov naproti tomu nevypadá tak dobře, avšak dokáže dlouhodobě vystát vnější vlivy. Navíc je možné jej udělat mřížkovaný, což je důležité pro to, aby se ze schodů v zimě nestala nebezpečná klouzačka.

Liší se pak samozřejmě i konstrukce. Ty vnitřní bývají bytelnější, samozřejmě proto, že po nich chodí více lidí. Ty vnější mají naopak lehčí konstrukci, zvláště pak ty samonosné.

Jak je vidět, rozdílů je zde dost. Avšak, jak již bylo řečeno, každý z nich má svůj účel.